Domů > Nezařazené > Alexa – Proč a jak jsem začala e-kouřit

Alexa – Proč a jak jsem začala e-kouřit

05.03.2011

Tento článek mě zaslala pro někoho už známa, pro někoho zatím ještě ne, Alexa.

Je to jedno takové malé zavzpomínání na její počátek e-kouření a přechod na elektronickou cigaretu.

Alexo, děkuju za tvůj příspěvek a už teď se těším na další 😉 .

Proč a jak jsem začala e-kouřit

Kde začít? Asi tím, jak dlouho jsem kouřila klasické cigarety. No, skoro se mi chce napsat, že tak daleko už moje paměť nesahá. Ale já si to svoje první cigáro fakt pamatuju. Tedy pocity si nepamatuju, ale vím, že to bylo na dětském letním táboře ve Vysokých Tatrách a bylo mi asi tak 13 let.

Tuším, že to byly Detvy, možná Zorky. To ale byly jen takové ty zkoušky, jaký to je a tak podobně, to asi známe všichni.

Moje první „vážná“ cigareta bylo BTéčko někdy v patnácti a to jsem už opravdu začala kouřit. Sice málo a hlavně tajně.
Naštěstí, no, nevím, jestli to je správné slovo, rodiče byli kuřáci a tak jejich čichové buňky na tom, jak už to u kuřáků bývá, nebyly zrovna dobře, takže jsem nikdy nebyla odhalena. No, když to tedy budu počítat, kouřila jsem cca 29 let. Byly tam i nějaké přestávky, když jsem čekala děti a různé pokusy přestat, no, můžu odečíst asi 7 let.

Jo jo, už jsem nekouřila pět let vkuse a stejně jsem do toho zase spadla.

Pak přišlo takové těžké životní období a já se dostala až na 40 a krátce i na 50 cigaret denně. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem to stáhla aspoň na 30. Posledních pár let jsem se dostala tak na 20-25 cigaret. Ale stejně mě to začínalo už hodně dlouho štvát.

Strach z rakoviny jsem se snažila si moc nepřipouštět, vždyť i spousta nekuřáků jí dostanou, ale fakt je, že dehet na plicích zrovna není to pravé ořechové, co by si naše plíce přály.
Smradlavý vlasy, vždycky při sprchování, když se člověk mydlí těmi voňavými serepetičkami, tak ten závan pročouzených vlasů mi byl dost protivný… a to jsem byla nějaký hulič. Oblečení to samé. Pokašlávání, i když ten pravý tuberácký kašel jsem naštěstí neokusila. Zadýchávání.

O tom, že jsem tím byla protivná svému okolí a hlavně dětem, to snad ani nemá cenu rozebírat. Ale co mě štvalo úplně nejvíc byla ta závislost. Ty nervy, jestli mám dost cigaret v krabičce, jestli budu mít na ráno aspoň tři… klidně jsem šla na benzínku třeba o půlnoci, jen abych byla v klidu. Prostě závislost nade mnou vítězila a připadala jsem si jako feťák, který potřebuje svoji dávku.

Jistě, závislák jsem pořád, ale je zvláštní, že teď už to tak nevnímám.

Takže jsem vlastně poměrně obsáhle popsala to proč.

Nemohu si vzpomenout, kdy jsem poprvé slyšela o elektronické cigaretě. Je možné, že jsem na ni na netu před nějakým tím rokem i narazila a když jsem viděla tu cenu, za kterou se tenkrát nabízela, tak jsem už ani dál nečetla… prostě jsem si řekla, že za ty prachy raději přestanu kouřit úplně. No, nepřestala jsem a další konkrétní informaci jsem dostala až v loni na podzim od svého kolegy v práci. Asi mu nikdy nepřestanu být vděčná, že s tím přišel.

Nejdřív se pochlubil, že si objednal elektronickou cigaretu a jak se na ní těší a že by jí měl druhý den už mít. No, jako dobrý, byla jsem docela skeptická o její funkčnosti a hlavně o tom,  jak by to mohlo nahradit opravdové kouření cigaret. Ale zvědavá jsem byla, to zase jo.

Druhý den pak hrdě nakráčel do naší kanceláře, vytáhl nějakou černou propisku, strčil do pusy, zmáčknul tlačítko a vypustil oblak dýmu. Musím říct, že jsem zírala… Teď se při té vzpomínce usmívám. Byl to opravdu jeden velmi důležitý moment v mém životě… a to myslím vážně.

No, tvářil se blaženě a hrozně to vychvaloval. Samozřejmě dal ochutnat. Pamatuju si, že tam měl jahodovou příchuť a já, ještě než jsem ochutnala, jsem opravdu byla pořád dost skeptická.

No, po prvním potažení a lehkém zakuckání všechna skepse zmizela. Byla jsem naprosto okouzlena. Prostě jsem se do elektronické cigarety zamilovala, tedy pokud se dá vůbec zamilovat do neživého předmětu.

Okamžitě jsem chtěla všechny informace co má. Okamžitě jsem, práce-nepráce, začala brouzdat po netu a hltala všechno, co se problematiky elektronických cigaret týkalo.  Okamžitě jsem si jí chtěla objednat. To jsem celá já, okamžitě, včera už bylo pozdě…

Naštěstí mi kolega vysvětlil, že ať chvíli počkám, nejdřív si všechno pořádně prostuduju a pak teprve objednávám. Byla to dobrá rada. Už jsem měla vyplněnou objednávku na dotovanou sadu, jen to odkliknout. Ne že bych měla něco proti dotovaným sadám, jen se obecně nerada uvazuju. Mám k tomu čistě osobní důvody.

No, tak jsem studovala a pročítala do pozdních nočních hodin a ráno jsem zjistila, že mám v hlavě totální guláš. Už jsem ani nevěděla, co si to chci vlastně koupit. Těch možností, druhů baterek, atomizérů, cartomizérů, patron, manuál, automat, před plněné patrony, liquidy…… pomóóóc!

Byla jsem docela zoufalá a připadalo mi, že tohle prostě nemůžu zvládnout…

Taky mi to teď přijde docela legrační. Ale ono to jen chtělo počkat, nasála jsem do sebe prostě až moc informací během několika hodin a moje mozkovna potřebovala trochu víc času na zpracování.

Další den se mi už začínalo rozjasňovat a už se i rýsovalo, s čím začnu.

Moje historicky první elektronická cigareta, budiž jí skládka lehká, bylo Qéčko manuál se třemi předplněnými cartomizéry za asi čtyři stovky.

Pořád jsem ještě nevěděla, jestli to u mě bude fungovat, tak jsem nechtěla hned cpát prachy do dražších modelů. A i když jsem za dva dny objednávala ten dražší model, nelituji toho. Prostě jsem si to potřebovala vyzkoušet a svůj účel mi tahle cigaretka splnila. A sloužila ještě další měsíc, než úplně dosloužila. Na to, že to měla být v podstatě jednorázovka (tuším že tam psali asi čtyři nabití) tak posloužila víc než dobře.

Měla jsem jen jeden problémeček, bylo jako naschvál, vždycky, když se rozblikala, že chce šťávu, tak jsem dostala největší chuť na cigaretu. Prostě jedna baterka. Dobíjela se jen hodinu a půl, což není nijak moc, ale tu hodinu a půl jsem měla největší chutě si zapálit.

Taky že jsem si zapálila, měla jsem ještě v krabičce, ale stejně, než mi došel ten lepší model, denně jsem vykouřila maximálně šest cigaret, a někdy i míň. Takže zase žádný drama to nebylo, pořád jsem na tom byla líp, než kdybych jí neměla.

V tuto chvíli již víc jak pět měsíců pouze e-kouřím. Ode dne, kdy mi dorazil ten dražší a lepší model jsem neměla potřebu si zapálit klasickou cigaretu. Nechápu, ale je to tak.

Nechápu, jak bezbolestný přechod to byl. A jsem za to velmi šťastná. Jak jsem už psala kdysi kdesi na fóru,
člověk co vymyslel elektronickou cigaretu by zasloužil Nobelovu cenu.

Samozřejmě, musela jsem se tu a tam potýkat s jistými technickými problémy, které k e-kouření už tak nějak patří. A v tom mi hodně pomohlo pročítání fóra o e-kouření (eCF), kde se dá najít spousta užitečných rad a informací. Vřele doporučuji všem, kdo uvažují o koupi elektronické cigarety nejdříve hodně a hodně číst, pak se hodně a hodně ptát a pak teprve nakupovat.

No, popsala jsem toho už docela dost a myslím, že dnešní téma, tedy proč a jak jsem začala e-kouřit, jsem v podstatě naplnila. Jistě by se dalo ještě něco dopsat, ale to se dá vždycky.

E-kouření není jen o jedné značce, jak to je u klasických cigaret. Pořád je co zkoušet a objevovat. Nové typy baterií, nové příchutě liquidů, nové způsoby plnění…

Pro mnohé se to již stalo i koníčkem, pro další je to životní styl. A na závěr bych trochu oprášila  poopravila jedno kdysi populární heslo, se kterým bych se zároveň chtěla rozloučit.

„ Moderní je e-kouřit “

Sandy: Máte jinou zkušenost? Váš přechod z klasických cigaret byl trochu jiný? Chcete se podělit i o svoji zkušenost?
Napište mi, rád uveřejním i váš příběh.

Categories: Nezařazené Tags:
  1. ros
    05.03.2011 na 18:31 | #1

    Dobrý den,
    bude mi v dubnu 64 let. Pokud bych měl popsat svoji zkušenost s kouřením,
    tak musím říci, že jsem to vzal od mládí dost razantně – první zkušenosti cca v 8-mi letech
    a to suchá bramborová nať a majoránka (pozor – ne Marihuana), balené do
    cigaretových papírků a kouřené tajně v podchodu pod silnicí. Potom ještě o málo později cigarety značky Partyzánka,Letka, Globus. Potom velký výprask a přednáška od rodičů a jaksi konec do cca 18-ti let.
    S nástupem na zákl.vojenskou službu plus nějaké soukromé problémy jsem opět začal kouřit ( cca 20-30 cigaret/den ). A to trvalo do 09.02.2011, kdy mi pošta doručila moji první e-cigaretu a od té doby zatím nemám potřebu si zapálit klasickou cigaretu. Teď jen ladím, co mi bude chutnat a jakou technologii budu používat – pokud možno s cílem zbavit se závislosti na nikotinu úplně.Ale zbavit se dehtu apod. z hořících cigaret mi šlo dobře a hlavně okamžitě.

    Tak asi tak a držím palec dalším fandům e-kouření.

  2. Sandy
    05.03.2011 na 18:36 | #2

    @ros
    Ahoj ros(i) (tady si tykáme).
    Předně tě vítám na tomto webu.
    Díky i za tvůj příběh a doufám, že e-cigáro bude i nadále vyhovovat. Každopádně se připrav na to, že to ladění skoro nemá konce, protože na nás pořád vymejšlej nový a nový chytáky a mi jak blbouni pořád utrácíme za ty novinky. Jsou to pacholci 😀 .

  3. alexa
    05.03.2011 na 18:48 | #3

    Rosi, děkuji za tvůj příspěvek k tématu. Když jsi vzpomenul své úplně rané začátky kouření, vybavila se mi scéna přímo historická, bylo mi tak pět nebo šest let, u babičky na Slovensku, banda dětí z ulice.. jakože se bude kouřit. No, někdo tam přinesl takovou tu věc co se s ní prášily koberce, nalámalo se to na kousky, zapálilo a jako kouřilo.. nemám tušení, jestli to vůbec něco dělalo, pamatuju si, že ten žhavý konec opravdu připomínal cigaretu a co mi utkvělo v paměti nejvíc je, že jsem nastavila dlaně jako popelník a ten odklepnutý konec mi pěkně popálil ručky.. Takže díky tobě jsem zjistila, že moje kuřácká historie sahá ještě dál, než na ten letní tábor.. 😉
    Jinak také držím palce aby jsi u elektronické cigarety vydržel i dál a ladění jsi dovedl přímo k dokonalosti.. 🙂

  4. ros
    05.03.2011 na 18:49 | #4

    @Sandy
    Ahoj Sandy,
    děkuji za přivítání a z hlediska „ladění“ jsem si toho přečetl hodně
    i od Tebe.

    Rosťa (ros)

  5. 05.03.2011 na 18:53 | #5

    @ros
    Jsem rád, pokud ti něco z mých příspěvků pomohlo.
    Kdyby jsi měl s něčím problém, klidně napiš. Pokud budu vědět, poradím 🙂 .

  6. ros
    05.03.2011 na 19:06 | #6

    @alexa
    No jasně – suchý rákos – na ten jsem úplně zapomněl. 🙂

Komentáře jsou uzavřeny.